Představte si, že zatímco jste nebyli doma, někdo cizí přišel do vašeho bytu a odnesl všechen nábytek, vyboural příčky a nechal po sobě jen suť. Vy se nemůžete nijak bránit, protože takové jednání je normální a legální. Nepříjemný pocit? Tak přesně takhle se cítí divoká zvířata, když člověk drancuje krajinu, v níž žijí. Divoká příroda tu není od toho, aby ji člověk vytěžil do mrtě ve svůj prospěch. Není tu ani proto, aby sloužila jako kulisa k našim výletům, sportu a relaxaci. Je to především něčí obývák a ložnice.
Mnohem víc než nám patří orlu mořskému, který žije na Třeboňsku, kočce divoké v Českém lese, vlkům na Šumavě, rysům v Beskydech… a spoustě dalších velkých a malých živočichů, kteří žijí třeba v půdě v člověkem neobhospodařovaném lese, ve ztrouchnivělých starých stromech, v nedotčených mokřadech a rašeliništích.
Proč bychom nemohli tenhle soběstačný svět nechat, ať si žije po svém – alespoň někde? Přidejte se k výzvě Hnutí Duha za větší prostor pro divočinu. Jejím cílem je přesvědčit politiky, aby dali větší šanci divoké přírodě i mimo národní parky – ideálně na 3% České republiky.
Svůj hlas můžete přidat tady: