„A normálně na internetu jste, že jo?” zeptala se mě novinářka, která se mnou dělala rozhovor. „Myslím na Facebooku a tak.”

„Já Facebook nemám,” odpověděla jsem.

„Cože? Jako vůbec?” zhrozila se.

Ne. Jako vůbec.

Taky vás udivuje, jak v dnešní době někdo může bez Facebooku existovat? O co všechno se takový mimoň připravuje, jak izolovaný si musí připadat! Anebo naopak jako já musí neustále někomu vysvětlovat, že o svou přítomnost na sociálních sítích nestojí, vážně ne, a jasně že ví, že je tam kromě záplavy pitomostí i spousta seriózních a zajímavých informací a člověk tam může dát světu vědět o svojí práci… ale přesto nemá zájem, ne díky.

Nedávno jsem se sešla s partou kamarádek; viděly jsme se po několika měsících, dělaly suši, otevřely víno a povídaly. Jenže debata drhla. Probíhalo to asi takhle:

„Ty jo, o víkendu jsem byla v Jeseníkách a na lanovce jsem potkala fakt šílenou ženskou… ale vlastně to už víte, to jsem psala na Facebook.”

„No jo. To už víme.”

Ticho. Fotí se, jak vzniká rolka s lososem a avokádem, načež se snímky okamžitě kdesi sdílí.

A pak: „Hele, Petro a jak jsi vlastně dopadla na tom pohovoru?”

„To jsem přece psala na Facebook.”

„A jo vlastně. Jak ses tam ztrapnila, hahaha. Mně to úplně vypadlo.”

Ticho. Fotíme se nad mísou plnou suši, aby všichni viděli, jak se máme dobře. Plánujeme, jak se posléze vyfotíme nad prázdnou mísou, aby všichni viděli, jak jsme to všechno snědly.

A do toho já: „Holky, já ale nevím, co bylo na lanovce a na pohovoru. Nechcete mi to povědět?” Jsem totiž jediná, která nemá Facebook. Jsem zpátečnice. Přítel říká, že kdyby pokrok závisel na mně, dodnes by se pouštěla muzika z gramofonu.

Kamarádky mě zasvětí do svých historek. A konečně si začínáme fakt povídat! Ptají se mě na spoustu věcí, protože o mně nevědí nic, co jsem jim sama nepověděla.

A přesně proto nejsem na sociálních sítích. Nechci psát na internet, co dělám, a číst si, co dělají ostatní. Chci ty věci prostě dělat a soustředit se na ně a užívat si je. A všechny ty „informace, co se v poslední době dají najít už jenom na Facebooku”? Ta „reklama, kterou bys tam zadarmo mohla udělat svým knihám”? Obejdu se bez toho. Reklama by stejně úplně zadarmo nebyla. Zaplatila bych za ni svým časem, tou hromadou času, kterým všichni plýtvají na Facebooku. No schválně, jen si spočítejte ty vteřiny, minuty, hodiny. Já je radši strávím na zahradě, psaním knížky, u koní nebo třeba se svýma kočkama.

Teď vypínám počítač a jdu na sraz s kamarádkou. A víte co? Mám toho spoustu, co jí chci povědět a fakt se na to těším!