Kdo tráví všechen čas ve městě, ten ani neví, co všechno umí léto. Neví, jaké to je lehnout si mezi fialové chrpy, natáhnout ruce mezi stonky a nechat si ovanout obličej vůní vlhké hlíny a trávy rozpálené sluncem. Louka dýchá. Žije a vy s ní.
A teď střih: město. Na pět centimetrů zastřižená tráva spálená sluncem dožluta. Nevoní. Nemění se týden od týdne. Není plná barev a života. Nenasytí naše smysly.
Novou detektivku Sněžný měsíc jsem zasadila do kraje, kde je nádherných luk spousta. Přeneste se na ně při čtení! Příběh se navzdory „zimnímu“ názvu odehrává skoro celý na vrcholu léta, v horkém srpnu. Knížka už se prodává :-)