Může být detektivka balzámem na duši? Novinka Vraždy na pokračování od americké autorky Rity Mae Brown (právě ji vydalo Motto) taková je. Překlad téhle kriminálky do Češtiny pro mě spadal do kategorie čirého potěšení. Bavila mě patřičně zamotaná detektivní zápletka podaná s jemným nadhledem a oproštěná od zbytečné krutosti, trefně popsaná atmosféra amerického maloměsta i svérázné postavy, které se objevovaly už v prvním díle téhle deketivní série (vyšel loni). Hlavní hrdinka Harry se zamiluje do muže, který je možná vrah, ale v příběhu jde ještě o mnohem víc… Rita Mae Brown šikovně střídá napětí s odlehčenými pasážemi, ve kterých se do vyšetřování lehce motá fena s kočkou. Když na tuhle autorčinu hru přistoupíte, milou nadsázkou se pobavíte a tu a tam se přistihnete, jak se při čtení detektivky… no ano, usmíváte. Vraždy na pokračování jsou v záplavě současné drsně realistické severské krimi produkce jako pohlazení. A právě tím je to výjimečná knížka.

Jako ukázku přikládám pasáž, díky které mi hlavní postava Harry hned byla ještě sympatičtější:

„Když se Harry dívala, jak vačice lačně hltá zmrzlý sirup, uvědomila si, že život by měl být hostinou pro všechny smysly. Žila s horami, loukami, lesy a potoky a věděla, že by toto místo nikdy nedokázala opustit, protože příroda jí hýčká smysly. Lidé z města čerpají energii jeden z druhého. Lidé z venkova si berou sílu ze země samotné – tak jako Antaios. Není divu, že si tyto dva typy lidí navzájem nemohou rozumět. Hluboce zakořeněná touha po osamění, těžké fyzické práci a střídání ročních období Harry zabránila dosáhnout materiálního úspěchu. Nikdy se nedostane na titulní stránku časopisu Vogue nebo People. Nikdy se ničím neproslaví. Kromě jejích přátel nebude nikdo vědět, že existovala. Celý život se bude muset pořádně otáčet, aby si vydělala alespoň na své nejnutnější potřeby, a čím bude starší, tím těžší to bude mít. Věděla to. Byla s tím smířená. Jak tak stála ve sněhu, obklopená andělským tichem s kočkou a fenou po boku, a dívala se, jak si Simon pochutnává na sirupu, pocítila vděk za to, že ví, kam patří. Jen ať ostatní cosi křičí do světa a snaží se být středem pozornosti. Považovala je za rekruty civilizace. Její život byl tichou výtkou za hromadění a utrácení, nakupování a prodávání, chamtivost a touhu po moci, která infikovala její národ.”